1. Můžeš psovi odměnit nevhodné chování (třeba když ho po zaštěkání začneš prokrmovat)?

Klíčové je, v jaké stresové zóně je pes, když s nevhodným chováním začne. Ve stejné situaci (pes štěká) proto reaguješ různě podle zóny — a jen v některé z nich hrozí, že chování opravdu odměníš.

2. Znamená štěkání, že je pes v červené (nejvyšší) zóně?

Štěkání o zóně nic nevypovídá. Pes může hlasitě štěkat a být přitom třeba ve žluté zóně, a naopak úplně tichý ztuhlý pes může být v hluboké červené. Zónu určuješ jinak.

3. Podle kterých dvou jednoduchých kritérií poznáš stresovou zónu?

Dvě snadná kritéria: jak snadno se pes odpoutá (od úsilí, jaké ho to stojí) a jak přijímá odměny (bere i nízkou hodnotu, nebo nebere nic). Podle nich psa rychle zařadíš do barvy.

4. Čím je definovaná červená zóna?

Červená zóna = pes nežere nic (ani vysokou hodnotu) a nedokáže se odpoutat. Může to vypadat jako řvoucí reaktivec, ztuhlý paralyzovaný pes ("na veterině je hodný") nebo pes v panickém útěku, který se neodpoutá od směru útěku.

5. Uděláš "test oslovením" hned, jak pes spustí. Jak podle reakce poznáš zónu?

Test oslovením: ve žluté zóně se pes otočí okamžitě, v oranžové to zaregistruje (střihne uchem, s námahou se otočí až po pár vteřinách) a v červené nereaguje vůbec. Sleduješ hlavně úsilí, jaké ho odpoutání stojí.

6. Ve které zóně reálně hrozí, že psovi odměníš nevhodné chování?

Nevhodné chování odměníš jen ve žluté zóně — tam pes odměnu chce a bere, takže se může naučit štěkat schválně, aby ji vytřískal. V červené si žrádlo nevezme (jinak už není v červené), v oranžové ho jídlo nezajímá (žere z povinnosti). Problémový je tedy přechod oranžová → žlutá.

7. Jak správně reagovat v jednotlivých zónách?

V červené je jediný cíl psa rozežrat, v oranžové ho odpoutávat a nenechat spadnout do červené (řešit odměňování tu nemá smysl). Teprve ve žluté a modrozelené probíhá vědomé učení — tam odměňuješ správná rozhodnutí.

8. Odpoutávání v oranžové zóně je najednou rychlé a snadné. Jak poznáš, že už jsi ve žluté?

Test "drobná pauza" (nejčastěji přeskočený krok): když je odpoutání rychlé, uděláš krátkou pauzu. Odpoutá se sám → jsi ve žluté (odměníš správné rozhodnutí). Začne tuhnout → jsi zpátky v oranžové a musíš pomoct. Bez toho lidi zůstávají u rychlého krmení, i když už jsou ve žluté.

9. Pes ve žluté zóně přece jen zaštěká. Jak zjistíš, čí je to zodpovědnost?

Oslovíš ho: když se okamžitě otočí a jde pro odměnu, zůstal ve žluté a bylo to jen špatné rozhodnutí (jeho zodpovědnost). Když má s odpoutáním problém, spadl ti do vyšší zóny (tvoje zodpovědnost) — vrátíš se k odpoutávání.

10. Pes ve žluté zóně udělal špatné rozhodnutí (zaštěkal). Co s tím?

Ve žluté zóně má pes možnost volby (v oranžové/červené řídí stres), takže mu zákazovým povelem (pojmenovanou sebekontrolou) řekneš, co by se hodilo. Po zmlknutí ale dej pauzu (pár vteřin ticha) a klidnou pochvalu — a trénuj automatické přivolání. Pozor na řetězec "zaštěká → zákaz → odměna", kdy by pes štěkal schválně.

11. Co je pro trvalé vyřešení štěkání ve žluté zóně nezbytné?

Jen reagovat po štěkání problém nevyřeší (jen zmenší škodu). Potřebuješ situace, kdy ke štěkání vůbec nedojde — rušivku zmanažuješ a začneš rovnou automatické přivolání dřív, než pes zaštěká. Vytvoří se tím pauza a víc tréninkových příležitostí. Když je nevychytáš, nastavíš je tréninkově.

12. Kdy je v pořádku krmit i v modrozelené zóně a u kterých psů dát pozor (Kristýna zmiňuje své psy i pracovní plemena)?

V modrozelené můžeš krmit, pokud víš proč — Kristýna u míjení lidí cíleně odměňuje automatické přivolání, i když původní problém už zmizel, a její psi umí být psem (dostanou volno → jdou čichat). Pozor ale na pracovní plemena (border kolie, australský ovčák), která odměny vytřískávají a mohou pak celou procházku loudit místo toho, aby byla psem.